Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země byla zahalena vodou a temnotou. Prvního dne Bůh oddělil světlo od temnoty. Světlo nazval dnem a tmu nocí. Druhého dne Bůh oddělil vody , tedy atmosféru od vody, která zůstala na zemi; tak vznikly vhodné podmínky pro život. Třetího dne Bůh shromáždil vody na jedno místo, a tak vznikla souš a moře. Potom Bůh přioděl holé pobřeží, pahorky a údolí, země vydala zeleň: rozmanité druhy bylin, které se rozmnožují semeny, a rozmanité druhy stromoví, které nese plody se semeny. Čtvrtého dne Bůh ustanovil slunce, měsíc a hvězdy na znamení časů, dnů a let . Slunce mělo vládnout nad dnem a měsíc nad nocí. Pátého dne Bůh stvořil ptáky a mořské živočichy. Učinil je podle jejich druhu, což naznačuje, že zvířata, které stvořil se budou rozmnožovat pouze v rámci svých vlastních druhů. Šestého dne Bůh stvořil vyšší formy života zvířat. Řekl: Vydej země rozmanité druhy živočichů, dobytek, plazy a rozmanité druhy zemské zvěře! Potom jako vrcholný čin stvoření Bůh učinil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, muže a ženu je stvořil. Bůh viděl, že všechno, co učinil, je velmi dobré. Sedmého dne se Bůh rozhodl odpočívat. Po obědě už najednou neměl roupama co dělat a tak si z plezíru stvořil fotoaparát a vesele si fotil, to, co za posledních šest dní napáchal. Potom už ho to přestalo bavit a řekl si: "Proč bych se s tím sám dřel?"a stvořil si svého fotografa Dana Havlíka.

Pavel Pechoušek

Byl jsem požádán o to, abych tyto webové stránky opatřil jakýmsi krátkým informativním úvodníkem. Dlouho jsem přemýšlel co vhodného napsat. Znovu jsem se tedy podíval do zde umístěné Knihy návštěv a našel tam své „recenze“, které jsem kdysi psal pod přezdívkou CML. Tenkrát však pro mě byly spíše slohovým cvičením a parodií na časté patetické řeči o umění, které často slýchám v hospodě, či v televizi.

Ve skutečnosti jsem člověk flegmatický, takže probudit u mě nějaký silný emotivní výlev nemůže způsobit fotografie, ani dobře natočený videozáznam. Když však čtu vzkazy ostatních přispěvatelů, tak vidím, že na ně mají Danovy výtvory přesně takové účinky. Nevím, jestli jeho dílo přesahuje regionální měřítka, protože nejsem kritikem umělecké fotografie (ani žádné jiné fotografie) a regionální měřítko výše uvedené problematiky pro mě začíná i končí při otevření těchto stránek. Netuším, jestli se jednou vžije pojmenování Havlíkova Čkyně, stejně jako zlidověl Jiráskův Hronov. Možné však je i toto.

Dan je kluk, který se střídavými úspěchy snaží zasáhnout do různých oblastí života člověka. Audiovizuální dílka, která jsou umístěna na webových stránkách www.mymlevymokem.cz vypovídají o tom, jak on sám žije, jak tráví běžné i sváteční dny, jak je všechny se svým fotoaparátem chce, nebo dokáže vnímat. Jelikož jsou na nich zachyceni mj. lidé a prostředí, ve kterém žije a pohybuje se, můžeme je chápat i jako sociologickou reflexi života malého českého města, se všemi vypovídacími hodnotami, které z tohoto vyplývají. O tom, jak ve Čkyni žijeme, se tak mohou v případě zájmu přesvědčit i lidé, kteří zde nikdy nebyli a ani potom v podstatě netouží, ale i čkyňští domorodci, kteří z různých důvodů momentálně tráví své dny v Plzni, na Floridě, či na Novém Zélandu.

Pavel Pechoušek